Nekonečné rozlehlé louky, troubení loveckého rohů, graciézní barzoj - to vše je už tak dávno, tak strašně dávno. Myslivecký život našich předků v jeho původní podobě se, bohužel, už nikdy nevrátí. Všichni tito náhončí, psovodi a lovci byli úžasně krásní, vznešení a chovali k lovu a ke všemu, co ho obklopovalo, velikou lásku.
Stará ruská filosofie uskutečňovala jejich sen o svobodě. Krásu umocňovala jejich sepjatost s přírodou- s rozlehlými obilnými lány, s hlubokými lesy, obléknutými do zlatých barev podzimu, s tichou zátokou, se západem slunce a plovoucími mraky po nebi… A toto vše se odehrávalo ve starém Rusku.
Prvními Evropany, kteří spatřili barzoje, byli Francouzi. Ti přivezli do Paříže nejen nevěstu pro svého krále Henrika I – Annu Jaroslavnu, dceru Kyjevského velkovévody, ale také jako vzácný svatební dar i tři barzoje.
Vasilij III byl vášnivým lovcem. Zbožňoval hon s barzojem na zajíce. Pokud lov nebyl z nějakého důvodu úspěšný, organizoval závody v honu na umělého zajíce. Při takové akci bylo zapojeno až 300 jezdců. Petra Velikého myslivost nezajímala. Ten zaváděl pro šlechtu jiné evropské radovánky – taneční zábavy a plesy.Dokonce vydal dekret, ve kterém zakazuje lov všem z Moskvy a okolí !!!“ Naopak vášnivými milovníky lovu byli ruská carevna Elizabeth a car Petr II, kteří tomuto koníčku věnovali hodně času a peněz.. Myslivost v Rusku se stále častěji stávala módní záležitostí a hlavní zábavou šlechty. Ke konci XVIII století se objevují velké chovatelské stanice, v nichž byly odchovány tisíce psů. Význam lovu byl z politického hlediska veliký. Při lovu se řešilo mnoho důležitých veřejných a mezivládních záležitosti. Za tímto účelem byli často zváni velvyslanci a diplomaté. Od úspěšného lovu někdy závisel osud celého národa.“Zlatý věk“ lovu se psy skončil se zrušením nevolnictví v Rusku v roce 1861. Majitelé velkých psinců přišli o své poddané a jejich počet výrazně klesl.Věrni chovu zůstali jenom skuteční milovníci tohoto plemene.
Dlouhá tradice lovu se psy se pevně vryla do mentality ruské společnosti. Tradičním lovem se zabývala vědecká díla, specializované časopisy, kde chovatelé diskutovali o exteriéru psů,také malíři se svými obrazy, sochaři a spisovatelé krásné literatury.Tato umělecká díla udržují vzpomínku na historii ruské myslivosti stále živou.
Ve druhé polovině XIX století v obci Peršino v Tulské provincii byla založena „Peršinská ochota“ –největší chovná stanice této doby, která se zabývala chovem čistokrevných psů. Jednalo se o ruské chrty, anglické chrty (greyhoundy), a foxhoundy. Celkem zde bylo 365 psů. Tato chovná stanicí byla známa nejen v Rusku ,ale i daleko za jeho hranicemi. Koupit si čistokrevné psy a zúčastnit se lovu přijížděli lidé z Německa, Belgie, Francie Anglie, USA… V „Peršinské ochotě“ staré psy nezabíjeli, ale nechali je dožít. A když pes zamřel, pohřbili ho do hrobu s náhrobní deskou, na které byly uvedeny přesné údaje z rodokmenu – datum narození i úmrtí a jeho původ.
Lovu se účastnilo vice než 100 barzojů a stejný počet foxhoundů. Když celá skupina dorazila na místo, kde podle předběžných zjištění byli vlci, proběhla nejprve taktická porada a příprava.A pak mohl lov začít. Lidé spolu s foxhoundy vyháněli zvíře, většinou vlka, z lesa do otevřené oblasti na louku, kde v určité vzdálenosti čekali jezdci. Každý měl 3 barzoje – jednu fenu a dva psy. Když se ukázal vlk, lovec pustil psy. Barzoj běžel za vlkem a za nimi jeli jezdci. Po napínavé honičce, pokud vlk neunikl, barzoj chytil zvíře a čekal na příchod myslivce, který vlka spoutal. Nakonec ale stejně většinou pouštěli vlka zpátky na svobodu… Fascinující popis lovu lze nalézt v románu Lva Nikolajeviče Tolstého „Vojna a mír“.
Lov se psy, na rozdíl od střílení z pušky, není vyhlazováním zvířat. Je to v první řadě sport, adrenalin a krásný pohled. Je to soutěž mezi šlechtěným psem a divokým zvířetem. Pokud se zvířeti podařilo utéct, znamenalo to, že je silné a na jaře zajistí zdravé potomky.
Bohužel, spolu s tradičním lovem zmizely i hlavní vlastnosti tohoto krásného plemene. Dnes se z barzoje stal převážně městský „gaučový“ pes…
